Právo a terénní sociální práce

Obsah

b_prev b_home b_up b_next 

13.3.3.2. Nepřímá diskriminace

Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. (§3 odst. 2 ADZ)

Znaky nepřímé diskriminace jsou tyto:

-jednání (opomenutí) založené na zdánlivě neutrálním ustanovení, kritériu nebo zvyklosti, tedy vlastně aplikace stejného pravidla v různých situacích,

- znevýhodnění (nepříznivější dopad) na skupinu osob vymezenou pohlavím, rasou, etnickým původem, zdravotním postižením, věkem či sexuální orientací,

- znevýhodnění není objektivně ospravedlnitelné, nebo opatření není ke sledovanému cíli ve vztahu přiměřenosti.

Příklady:

Nepřímou diskriminací je poměrně častá praxe provozovatelů restaurací, zakazující vstup psům do své provozovny. Na základě této zdánlivě neutrální normy (je zakázán vstup všem psům bez výjimky) je rovněž odepřen vstup do restaurace nevidomým s vodícím psem. Zatímco dopad zdánlivě neutrální normy na běžného občana je relativně malý (lze ho redukovat v podstatě na nepohodlí spočívající v tom, že musí psa nechat doma), nevidomému s vodícím psem tato „neutrální“ norma v podstatě znemožní vstup do restaurace. Argument, že přítomnost vodícího psa obtěžuje hosty, zde není možno považovat za legitimní důvod, který by tuto praxi ospravedlňoval.

Jako diskriminační byla ze strany veřejného ochránce práv (Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení s žadateli o pronájem obecního bytu sp .zn. 22/2010/DIS/AHŘ) praxe některých obcí, které při vyřizování žádostí uchazečů o pronájem obecního bytu používají jako zvýhodňující kritérium menší počet dětí (členů domácnosti). „Takové kritérium ochránce považuje s vysokou pravděpodobností za nepřímo diskriminační vůči Romům. Ze statistických údajů vyplývajících ze sčítání lidu v roce 2001 vykazují romské ženy vyšší počet narozených dětí, což ostatně potvrzuje i odborná literatura. Ačkoliv je tedy domněnka o nepřímé diskriminaci romského etnika tam, kde je v důsledku zdánlivě neutrálního kritéria nakonec zvýhodněna rodina s menším počtem dětí (členů domácnosti) dostatečně odůvodněna, nemůže být uspokojivě podložena reprezentativními statistickými údaji. Je tomu tak kvůli absenci spolehlivých etnických dat, která jsou stěžejním, nikoliv však výlučným ukazatelem nepřímé diskriminace.“

b_ask Položit novou otázku (pouze pro sociální pracovníky ČvT)

b_prev b_home b_up b_next